Poctivý chleba ze samoobslužné skříně: příběh Marie a její pece Ignis

Od bedýnky u dveří k samoobslužné skříni plné poctivého chleba

Jak skloubit tři děti, vlastní pečení a touhu dělat něco po svém? Marie na to přišla postupně. Začínala během rodičovské dovolené s obyčejnou bedýnkou u dveří, kam zákazníkům připravovala objednané pečivo.

Jenže zájem rostl a jedna bedýnka brzy nestačila. Dnes už před jejím domem stojí samoobslužná skříň plná čerstvého chleba a pečiva.

Marie peče z poctivých surovin a její chleby vznikají v peci Ignis, kterou si vybrala mimo jiné i proto, že si ji dokázala sama postavit.

V rozhovoru jsme si povídali o její cestě od první bedýnky, o pečení v peci Ignis i o tom, proč je podle ní chleba z pece jednoduše lepší.

Rozhovor s paní Marií o cestě k poctivému chlebu

Na úvod bych se ráda zeptala, co vás vlastně dovedlo od kancelářského stolu k peci na chleba? Jaká byla reakce vašeho okolí, když jste oznámila, že opouštíte kancelář a jdete péct chleba? Podporovali vás nebo si ,,klepali na čelo”?
Kancelář jsem kvůli chlebu neopustila. Mám 3 děti a po rodičáku se mi nechtělo vracet zpět do kanceláře a budovat kariéru. Takže jsem přemýšlela, jak to udělat, abych mohla být doma. V rodině mi všichni fandili a podporovali mě. Vědí, že když se do něčeho dám, tak to dělám naplno. A protože jsem začala ještě při rodičáku, tak to zase takový risk nebyl. 

Dočetla jsem se o vašem unikátním nápadu se samoobslužnou skříní. Jak vás tento koncept napadl?
Už před skříní jsem pečivo dávala zákazníkům do bedýnky ke dveřím, protože nebylo reálné být stále doma, abych vydala objednané pečivo. Jak se objednávky zvětšovaly, byla mi bedýnka malá, přidala jsem druhou a začala přemýšlet, jak to udělat dál. Inspirovaly mě bedny s nápoji a sušenkami na horách, které fungují na stejném principu.

Tento způsob prodeje je hodně o důvěře. Stalo se vám někdy, že vás u otevírání kasičky čekalo nemilé překvapení, nebo máte štěstí na poctivé zákazníky?
Zatím mám štěstí na poctivé zákazníky. Jistě na to má vliv i to, že skříň stojí přímo před naším domem a je na očích. Občas někdo spěchá a zapomene zaplatit, ale není v tom zlý úmysl, připomenu se a peníze mi vždy obratem pošle. To platí u platby na účet, která je u zákazníků oblíbená. 

Když jste se rozhodovala pro pořízení pece, co pro vás bylo při výběru to nejdůležitější a proč nakonec vyhrála právě pec od naší značky Ignis?
Řešila jsem, jestli si ji nechat postavit na zakázku, ale když jsem zjistila, kolik by mě to stálo, hledala jsem i jiné alternativy. Pec značky Ignis někdo doporučoval na Facebooku a mě zaujalo, že je to skládačka, kterou si zvládneme sestavit sami. Navíc za přijatelnou cenu.

Rozhodla jste se pro značku ,,Poctivý chleba”, to je velice sympatické. Mohu se zeptat, co to pro vás vlastně znamená? V čem je pro vás rozdíl mezi pečivem z pece na dřevo a tím z klasického prodeje?
Chtěla jsem tím zvýraznit, že moje pečivo je ze základních a kvalitních surovin, žádné polotovary, ale poctivé jídlo. Pečivo z pece je prostě jiné. Občas peču víc chlebů, než se do pece vejde, a tak použiji klasickou troubu. I když moje trouba peče na 300 °C, umí přidat páru a těsto je ze stejné várky, chleba z pece je prostě lepší a hezčí. Nevykoumala jsem čím to je, asi jednoduše tou pecí.

S chutí jsem si prohlížela vaši stránku na FB a zjistila jsem, že je váš chleba v okolí opravdu oblíbený. Kolik pecnů zvládnete upéct na jedno zatopení, abyste měla chléb pro každého spokojeného zákazníka?
Do pece se mi vejde 10 bochníků chleba. Pokud jich potřebuji péct víc, musím znovu zatopit a pec opět nahřát. Ale stačí už jen kratší čas a méně dřeva.

Roztápět pec každý den už asi vyžaduje nějaký ,,rituál”. Jak dlouho pec roztápíte, aby byla teplota ideální na voňavý chléb? Využíváte při chladnutí pece zbytkové teplo, například na pečení buchet nebo vánoček?
Pec nahřívám zhruba 3 hodiny, v ideálním případě používám suchý smrk či borovici, ale když je nouze, jde to i s vlhkým dřevem jiného druhu. Tomu pak ale musím topení přizpůsobit. Po 3 hodinách pec vymetu a nechám asi hodinu chladnout. Po hodině by dno mělo mít 280-300 °C. Po upečení 10 chlebům teplota klesne o 60 °C a lze péct takové pečivo, které se peče při podobných teplotách. V mém případě to jsou žitné chleby, tousťáky. Teprve po nich mohou následovat koláče, buchty a vánočka až nakonec. Té stačí 160 °C. Při mém současném vytížení ale peču v peci jen chleby, sladké pečivo pak v klasické troubě. Ale když jsem toho měla méně, pekla jsem v peci všechno. A úplně nakonec jde dát do pece sekanou, která se do rána krásně upeče. Ještě druhý den ráno má dno pece okolo 50 °C. Také jsem v peci sušila křížaly, houby, vařila jsem brambory i těstoviny, když nešel proud, pekla jsem kuře, koleno, zapékaná jídla.

Na závěr bych se vás ráda zeptala, co byste vzkázala lidem, kteří podobně jako vy touží po vlastním poctivém pečení v peci, ale mají strach, že je to příliš složité?
Pokud máte tu možnost, jděte do toho. Není to hned, chce to trénink, je třeba dát tomu čas, ale výsledky stojí za to. Nic složitého na pečení v peci není, jen je třeba naučit se s ní pracovat a pochopit, jak to funguje.

Splnit si sen o poctivém pečení v peci na chleba můžete i vy

Paní Marie začínala s jednou bedýnkou u dveří. Dnes peče deset bochníků najednou a její chleby mizí ze samoobslužné skříně.

Sama říká, že pečení v peci není složité. Jen je potřeba dát mu čas a naučit se, jak pec funguje.

Pokud vás její příběh nalákal a pohráváte si s myšlenkou na vlastní pec, podívejte se, jaké pece Ignis máme v nabídce. Třeba právě ta vaše čeká na zahradě.